Štve mě jak se chová

V posledních dnech od svých klientů často slýchávám přání, či doslova volání po změně. Chtějí, aby se jejich partner, rodič, dítě, přítel, šéf nebo i kolega v práci… choval jinak. Pak bude vše OK. Nejčastěji chtějí, aby někdo, s kým tráví čas, něco začal nebo přestal dělat.

Proto jsem se rozhodla věnovat další článek tomu, jak naše životy ovlivňuje chování jiných lidí.

Náš šéf je fakt hrozný, pořád je naštvaný, už se ho bojím na cokoliv zeptat. Stále je vše špatně. Ale my děláme co můžeme. Pracujeme i nad rámec pracovní doby. Jsme vyčerpaní a co z toho? Nikdo nám nic nedá, nikdo to nevidí, ani neocení…

On mě vůbec nechápe. Nevidí, co všechno doma dělám, že je postaráno o děti. Na většinu domácích prací jsem sama. Když přijde domů, zasedne k počítači a tam stráví zbytek dne hraním her, nebo brouzdáním pro internetu. Stačilo by, kdyby trochu více naslouchal mým potřebám, vyslyšel mě a začal se jinak chovat. Všechno leží jen na mně, chci aby se taky podílel na práci v domácnosti. Nebo kdyby mě třeba někam pozval, nebo zorganizoval rodinný výlet…

Z vyprávění těchto lidí mi pak vyvstává jeden společný rys:

“Já jsem OK, ale on by se měl změnit.”

Pojďme se společně na celou tuto otázku podívat z různých úhlů. Co mi k tomu běží hlavou?

Asi všichni máme svou představu, co by lidé v našem okolí měli či neměli dělat i jak se chovat.

Myšlenka, že moje štěstí závisí na chování jiného člověka je pro mě opravdu děsivá. Co bych pak mohla dělat? Byla bych odkázána na druhé a nemohla vlastně nic ovlivnit!

Jak to máte vy? Závisí vaše štěstí a prožitky na jiných lidech? Kteří lidé to jsou? Přesouváte zodpovědnost za svůj život do jejich rukou? Opravdu to chcete? Chcete, aby o vašem štěstí rozhodoval někdo jiný?

Na druhou stranu, to co dělají a jak se chovají lidé kolem mne, je pro mě důležité. Najde se mnoho věcí, které mě štvou, vadí mi a mám na ně jiný názor. Je však mým rozhodnutím, jak na toto chování zareaguji a co budu tolerovat a co už ne. Nechám na sebe křičet? Budu v domácnosti dělat vše jen já? Můžeme zaujmout postoj oběti a naříkat, jak těžký máme život. Jak hroznou máme práci nebo jak moc nám ubližuje partner. Nebo vzít život do svých rukou a podniknout kroky, které nás více přiblíží životu dle našich představ.

Každý jsme zodpovědní za své chování. Ano, může se nás dotknout chování jiného člověka, ale neneseme za něj zodpovědnost. Na nás je pouze to, jaký postoj vůči němu zaujmeme a jak následně zareagujeme. My sami se rozhodujeme, co pro nás je a co není přijatelné. Co je dobré ponaučení a co nám už ubližuje. S kým chceme být často a s kým se nechceme vídat.

Máme výhradní právo myslet si co chceme, o sobě, o svých blízkých a co chceme prožívat v jednotlivých situacích. Od těchto myšlenek se odvíjí také naše prožitky a dle těchto myšlenek následně tvoříme svou vlastní realitu.

Proč se nám to děje? Proč chceme, aby se druzí chovali jinak?

To, co nám na druhých vadí, může být příležitostí dozvědět se více o nás samých.

Lepší poznání vlastních hranic.

Nepříjemné chování druhých lidí nás může přivést k uvědomění, co pro nás ještě je přijatelné a co už není. Díky tomuto uvědomění si můžeme v různých oblastech lépe nastavit své vlastní hranice a postarat se tak o své bezpečí.

Vadí nám na druhých, co nám vadí na sobě.

Někdy nám lidé, kteří nás štvou, prokazují velikou službu. Často nám totiž nastavují zrcadlo a je pouze na nás, zda se umíme povznést a podívat se do svého nitra, zda něco takového nenajdeme i uvnitř sebe.

Pokud nám například vadí, že nám někdo neustále “kecá do života” a říká, co a jak máme udělat správě, je dobré zamyslet se, zda to samé neděláme vůči některým lidem i my.

Než se dostanu k tomu, co si myslím, že v těchto situacích můžeme dělat, potřebuji říct jednu důležitou věc.

Druhé lidi nezměníme. Změnit se mohou jen oni sami.

Lidé jsou takoví, jací jsou. A zůstanou takoví, dokud se sami nebudou chtít změnit. Snažit se někoho změnit je proto ztráta energie a času.

Jaké tedy máme možnosti? Co mám dělat, když mě někdo štve?

Můžete zkusit tohle:

1. Uvědomte si, jak moc vám to vadí.

Tohle je opravdu důležité. Někdy nám totiž vadí maličkosti, drobnosti, ale může to být také něco zcela zásadního, co nás zcela pohlcuje.

Zkuste si určit tuto míru třeba na stupnici 1 – 10. Kde 1 znamená: je to prkotina, štve mě to, ale vlastně to nic není. Jedná se o situace, nad kterými vcelku rychle mávnete rukou a jdete dál. A 10 jsou situace, které vás opravdu trápí, zahlcují, jsou pro vás silně nepříjemné a zraňující.

Jako užitečné vnímám i zmapování toho jak často k těmto situacím dochází. Můžete opět využít stupnici. 1 – 10, kdy 1 znamená: stává se to velmi zřídka a hned na to zapomenu, a 10 – je to na každodenním pořádku, ve svých myšlenkách se tím zaobírám prakticky neustále.

Pokud se na stupnici vidíte v bodě 5 nebo výše, pak se jedná patrně o situace, které vám značně znepříjemňují život.

2. Zvažte pro a proti.

Když vás někdo štve svým chováním, patrně se tak nechová neustále. Mám předpoklad, že vám tento člověk či celá situace v něčem i vyhovuje, jinak byste v ní nebyli. Například nesnesitelného šéfa může vyvažovat skvělý kolektiv, práce, která vás baví, dobré finanční ohodnocení, blízkost práce vašemu domu apod. Zkuste postavit na dvě misky vah, co vám je nepříjemné a co vám vyhovuje. Můžete tak získat odpověď, proč v celé situaci dále setrváváte.

Velmi často nás něco štve, ale vyvažují to jiné pozitivní skutečnosti. V těchto případech se často stačí zaměřit právě na tyto kladné stránky věci a pravidelně si je připomínat. Neb na co zaměřujeme svou pozornost, to roste.

3. Převažují proti – čas na změnu?

Pokud všechny pozitivní věci převážila nepříjemnost situace, chování druhého člověka a vás to pravdu trápí. Nastává patrně čas něco s tím udělat.

Mezi radikální řešení pak může patřit vyřazení nepříjemných situací ze svého života. Např. změnit práci, změnit partnera.

Pokud nechcete podstupovat takto zásadní změnu, pak se můžete učit tuto situaci lépe zvládat. Pomoci vám k tomu může např. technika Zdroje pomoci, kterou blíže popisuji v tomto článku.

Nebo hledat jiná svá vlastní řešení 🙂 Začít můžete třeba v mém eBooku – Jak zvládat náročné životní situace, který si můžete stáhnout zde.

Můj osobní TIP: Otočte to!

Nakonec se s vámi chci podělit o tip, jak jinak ještě můžete s celou takovouto situací zacházet. Tento tip bude funkční zejména, pokud jste se na stupnicích v bodě 1 neumisťovali příliš vysoko.

Nikdo z nás nežije ve vzduchoprázdnu. Všichni jsme prvky systému provázaného vztahy a komunikací. Změna jednoho prvku se tak automaticky dotýká prvků ostatních. Můžete si to představit jako síť, kdy spoje – uzlíky, jsou lidé propojeni a navázáni na další lidi. V okamžiku, kdy jeden bod/uzlík sítě změní svou polohu, změní ji i ty okolo.

To celé, co prožíváte vy, jak vás štve chování druhých lidí funguje i recipročně. My na toto chování totiž nějak reagujeme. A naše reakce může nechtěné chování druhé strany i podporovat. V okamžiku, kdy se naše reakce změní, je velká pravděpodobnost, že se změní i chování druhé strany.

Jak byste se chovali, reagovali na tohoto člověka, kdyby se choval “tak jak chcete, jak je vám příjemné”? Zkusili jste se tak k němu chovat? Celý tento proces je obousměrný. Pokud si myslíte, že jeho změna může vyvolat pozitivní reakci u vás. Pak vaše pozitivní reakce může vyvolat změnu u něj.

Vyzkoušejte to 🙂

Za svůj život si zodpovídáme každý sám.  

Na závěr vám chci ještě říct, že pokud se i přes veškeré vaše vynaložené úsilí situace nemění, děje se opakovaně, dlouhodobě a vás opravdu trápí, vyčerpává a vy tak nemůžete žít spokojený život, pak pravděpodobně nejdete správnou cestou.

Každý z nás může žít spokojený život. Pokud dlouhodobě v některé oblasti života neprožíváme spokojenost, stojí možná za úvahu, změnit směr a vydat se jinam.

Ve svém životě jsem došla k tomu, že naším úkolem není chtít druhé změnit. Naším úkolem je umět se postarat o sebe. A ideálně umožnit i druhým, aby se mohli o sebe postarat. Velkou výzvou pro mne je, učit a ukazovat tento princip našim dětem. Učím se a rostu spolu s nimi.

Vezměte svůj život do vlastních rukou a udělejte pro sebe maximum. Věřím, že Vesmír pro každého z nás připravil scénář ke spokojenému životu, ale my si ho musíme vybrat a začít ho žít.